Ach, vy divoké husy,
jenž táhnete oblohou,
jak rád bych letěl s vámi,
však nemohu, nemohu.

Ležím zde v zemi,
jež tvrdá je a chladná
a slyším vaše volání,
jak rád bych letěl s vámi,
však nemohu, nemohu.

Ach, vy divoké husy
počkejte přece, počkejte chvíli.
sleťte se k hrobu mému,
dopřejte odpočinku křídlům svým,
však já již nikam nemohu, nemohu.

Marné je vaše volání.
Leťte, jen leťte, vy divoké husy!!!
Vím, vrátíte se zas,
však já zde stále čekat budu,
však já již nikam nemohu, nemohu!