Jak těžké je neublížit a upřímný být
umět tak odpovědět a nevyslovit lež
kterak otevřít srdce a přitom nezranit
jako vždy mi zbývá mlčenlivé kéž.

Zaměstnávám zbytečně myšlenky své
jak vratké je, upřímnost na jazyku mít
čepel upřímnosti a touha se vě mě rve
příliš bláhové je o vítězství snít.

Bitevní pole je tlukoucí srdce mé
v němž nelze si vybrat správnou stranu
není zde síly, jenž řekla by válce, ne
vstřícně míru k neprohranému ránu.

Pole války nasáklé krví barví se rudě
vše zde pomalu hyne až na malý květ
prostý, leč krásný, netváří se však hrdě
skrývá cosi, dotknout se ho jenom smět.

Až opět ponese soumrak rudou zvěst
a tma skryje bojiště pod křídla svá
spatřit můžeš v krvavém odlesku hvězd
jaké jméno ten prostý květ má.