Současnost,
padlá
jako paměť mračen
v údolí
řeky jménem Apokalypsa,
duje vichrem-
vichrem prázdných příběhů,
kdesi,
kde omámený hmyz
mdle bije
průsvitnými pahýly křídel.

Později,
když krvavá vřava opustí oblaka,
a luna,
chladně,
políbí noc,
zřetelně vidíš horizont.

Kde hoří hunské vatry?