Procházejíc kterousi ulicí,
matnou svým dlážděním
a prázdnými výklady,
v okně s dřevěným ostěním
a tabulkami mléčného skla,
neuzřel paměť
jež by mu dala vzpomenout.
Nebylo však jen kterýchsi ulic,
v prošlosti jeho života.
Nebylo jen oken bez paměti.
Proč tedy dnes
pouhá ozvěna bezsměrných kročejů
skřípe beztvarým hlasem
jež tak okatě postrádá minulosti?!