Tak hymnus se hrá,
jen když nástroje jsou.
Ego jak Odysseus umirá,
hrdě – v klidu – nemocí onou,
co i v noc se hlavou mrská,
nedá mi usnout.
Představme se – to jsem já.
Kajícník, co nemůže brvou hnout,
co rukama pracuje ať lá
do pléna nechtějíci ho poslechnout.
On teď mře v posteli
obklopen břídily a burany,
tak končim svůj život tou nedělí.
Všeckno je to v prdeli!