Je jako perla,
zavřená v lastuře.
Je jako poklad,
ukrytý v komoře.

Je jako jmění,
uložené v bance,
tys klíček našel
v podklíční jamce.

A klíč jsi použil,
otevřel dvěře,
vydal ses s odvahou
v ty husté keře.

Šel jsi tam po cestě,
na konci stála,
ovitá v závoji,
nevinost sama.

Chtěl jsi jen ochutnat
jaká má ústa,
takś závoj poodkryl,
nesměl tam zůstat.

Leč právě v něm byla
ta její síla,
umřela panna,
zmizela víla.

Sic něco zemřelo,
stala se změna.
Zabil jsi nevinost
a je tu žena.