Smutek se schoval pod rouškou zrady,
dvě srdce z lásky mučí se hlady.
Všude je cítit nasládlá krev,
nocí se táhne bolest a řev.

Noc poprchává, všichni jsou hluší,
z šedavých obláčků rudá krev prší.
Neumím na lásku si jen hrát,
byla jsem schopna, pro tebe i z mrtvých vstát!

Svou duši dávám na misku vah,
utírám slzy jsou jako z vosku,
má bolest překročila pomyslný práh,
už nejsem žena, máš ze mne trosku!