Paprsky slunce jak žhavé proutí,
do prašné cesty osudy píše,
život jak domek z karet se hroutí,
poslední slza slov, je u dna číše.

Květy mé touhy duet pějí,
les schová v kapsách jemný mech,
šeptej ta slůvka ať se smějí,
ústa, co krásou tají dech.

Ta láska slaně nalíčená,
utone v chuti jazyků,
v rozkoši něžná, ukřičená,
uvázla v pavučině z výkřiků.