Včera, jen co minul denm
mě zdál se další krásný sen.
Já vrátil se na místa mě dobře známá,
kde každá cesta byla stokrát vyšlapaná
a která miluje srdce v hrudi mém
však kde se jen těžko nyní shledáme,
s těmi jež znal Lothlorien.

Pak teskně jsem celé noci bděl,
u krásné říčky Nimrodel
a vzpomínal jsem na ten dávný čas,
kdy se lesem nesl jemný hlas.
Tenkrát ty verše krásně zněly
a elfové je vlídně pěli
pro svůj milovaný Lothlorien.

Ach já miloval tu zem,
kde vládla elfům všem
paní Galadriel.
Tak vlídná i kamenná,
přec sličná a vznešená,
to ona byla tím kouzlem jež měl Lothlorien.