Sedím...A jen malá lampička svítí tu v pokoji.
Srdce na cáry...Kdo najde se? Kdo rány v něm zahojí.
Přemýšlím....Hlava plná myšlenek - pár osob hlavou mi proletí.
Nač? Zbytečně....Vždyť všechny jak prach se do dáli rozletí.

Sedim...Přemýšlím o sobě.Jaký jsem a kde jaká stala se chyba.
Že tu teď sedím....Sedím sám - jak leklá ryba.
Jsem jaký jsem - vždy budu svůj - né loutka pro jiný.
Proto možná teď sedím tu - sedím sám a píšu kraviny.

Ač píšu takhle - nečekám od vás slzu dojetí.
Je to jen poselství, které ke správné osobě jednou snad doletí.
(LSI,9.9.2006)