Fotbal se v dnešní době stal celosvětovým fenoménem. Tak jako každý jev ve společnosti má bohužel i fotbal svou odvrácenou tvář. A tím je právě chuligánství. Jestliže je Anglie považována za kolébku fotbalu, nemůžeme tedy počátky hooligans datovat jinam.
Pojem hooligans je spojen se jménem rodiny Hooligan, kdy bratři Willim a Wagg Hooliganovi terorizovali kolem roku 1991 území East Endu. Tím se termín hooligan vryl do paměti jako označení pro výtržnictví.
Hooligans můžeme rozdělit do dvou skupin. Na jedné straně stojí fanoušci, milující svůj klub, kteří se jen málokdy zapojí do rvačky. Když už k ní ale dojde, jedná se většinou pouze o bitky s úhlavními rivaly jejich klubu. Tito lidé používají místo pěstního souboje spíše mluvené slovo.
Na opačné straně ovšem jsou tací, jenž fotbalu zcela nerozumí. Nefandí žádnému klubu, neznají pravidla hry či samotné hráče. Tato skupina má jediný cíl – ničit a ublížit. Zdárným příkladem je život Jacka Molbyho. Příběh mladého chuligána se datuje do 80. let 20.století v Anglii. Bylo mu pouhých patnáct let, když dosáhl své největší slávy. Ve čtrnácti letech byl vyhozen z jednoho liverpoolského gangu pro své agresivní názory. Byl zmlácen a všichni čekali, že dál už o něm neuslyší. Nemohli se mýlit více.
Jack Molby začal kolem sebe shromažďovat skupinku lidí, která se postupně rozrůstala. Nutno podotknout, že nikomu nebylo více než patnáct let. Během pár měsíců se mu podařil vytvořit monstrózní gang nevídaných rozměrů. Jack Molby vypracoval třístupňový organizační systém, kde se mezi sebou jednotliví členové neznali. Nosili u sebe nejrůznější bodné a dokonce i střelné zbraně. Naučili se zacházet s chemikáliemi. Dokonce měli informace o trasách policejních obchůzek i časový plán jejich zásahů.
V době jeho největší slávy, kdy proti němu nestály jenom všechny gangy v Liverpoolu, ale celá Anglie včetně policistů, docházelo k nespočet napadením, kdy dvě z nich skončili smrtí dvou policistů. Dalších několik stovek lidí bylo zjizveno, pobodáno či poníženo. Konec Molbyho řádění se stala tragédie v Hillsborough, kde zahynul s dalšími 96 liverpoolskými fanoušky.
Tím, že Jack Molby nerozuměl fotbalu ani slovo, patří právě do druhé skupiny hooligans. Neznal hráče. Přesto chodil na stadion. A to jen proto aby sledoval, co tato hra dělá s ostatními lidmi. Pozoroval je. Chtěl poznat, co je na fotbale tak uchvacuje a nutí je přijít na další zápas. A to mu bylo pouhých 15 let.
Od 60. let 20. století se datuje rozvoj hooligans na ostrovech. Dávalo se to za vinu především médiím, které na tento problém poukazovaly. Ovšem sami rodiče neměli sebemenší snahu zasáhnout, když se jejich dvanáctileté dítě prohánělo venku s pistolí, čekající na další bitku.
Nejhorší nepokoje se objevily v 80.letech 20.století. V tomto období utrpěl anglický fotbal nejvíce. V květnu roku 1983 díky řádění fanoušků Tottenhamu, skončilo 30 lidí v nemocnici. O rok později bylo okolo dvou set fanoušků zatčeno po finále Poháru UEFA.
Vrchol hooligans ovšem nastal v roce 1985, který se tímto zařadil mezi nejčernější roky fotbalu. 28.5.1985 se v Bruselu konalo finále PMEZ mezi nesmiřitelnými rivaly FC Liverpoolem a Juventusem Turín. Zápas se měl odehrát na rozpadajícím starém stadionu. Přestože zástupci obou týmů požadovali přesunutí, nestalo se tak. Díky naprostému selhání bruselské policie, neadekvátnímu stavu stadionu a nepříčetností liverpoolských fanoušků zemřelo pod sutinami spadené zdi 39 lidí. Po této události byly anglické kluby díky svým agresivním hooligans vyloučeni na pět let z evropských pohárů, FC Liverpool dokonce na šest let.
Ovšem až „krvavou revoluci“ ve fotbale přinesla tragédie v Hillsborough. 15.5.1989 se konalo semifinále anglického poháru mezi FC Liverpoolem a Nottinghamem Forest. Díky netečnosti policie, zemřelo ušlapáním 96 liverpoolských fanoušků. V této události nemají žádnou roli proslulí angličtí rowdies. Fanoušci Liverpoolu, kteří zemřeli, měli lístky a při dostatečné organizaci by k této tragédii nemuselo dojít. Nutno podotknout, že po této události nebyli potrestáni viníci, jimiž byli především pořadatelé a policisté, jenž nezvládli organizaci a nepomohli umírajícím lidem, mezi nimiž byli převážně mladí lidé.
Po této tragédii se přístup anglické vlády do záležitostí fotbalu zcela změnil. Na všech stadionech musí mít každý člověk své sedadlo, byly odstraněny železné konstrukce a došlo k zpřísnění postihů hooligans. Začalo se kontrolovat, co nosí sebou do ochozů. Při zatčení mohou dostat i doživotní zákaz vstupu na stadiony.
Od počátku 21.století se řádění hooligans zmenšilo, i přesto se především v Anglii najdou radikální fans, kteří jsou pro svůj klub schopni i zabít. Ovšem na té druhé straně se z hools stala spíše móda nezletilých. A to především u nás. A pojem móda to vystihuje nejvíce, neboť jejich častým rozhovorem je, jaké oblečení se na příští večerní akci vezmou. A naštěstí jejich činy zůstávají většinou pouze u slov. Bohužel se ale stále propojuje hooligans s rasismem.
Díky zlepšené práci policie, vlády a samotných klubů se podařilo vliv hooligans částečně oslabit. Ovšem jelikož je to jev provázející fotbal už od jeho vzniku, nemůžeme čekat, že zmizí úplně. To by se stalo jedině, kdyby ze sportovní scény zmizel i fotbal samotný.