Mé oči milují noc beze spánku,
často se před sny skrývají
prchají od červánků
zšeřelou krajinou se raděj toulají

V krajině tuláků
déšť padá k nebesům
v krajině bez mraků
v krajině bez lesů

Ve vodě bez odrazu
tiše se hvězdy staré skrývají
na dlouhou cestu
cestu mrazu
jim naposled mé oči zpívají


Pak vydají se nazpět k mojí duši
navzdory dešti
po cestě blátivé
vstříc slunci
jež kdesi v dálce pouze tuší
mé věrné oči
oči bláznivé.