O životním snu
Dívka ležící na zemi v záplavě slz už neví jak dál. Jejím snem bylo stát se profesionální baletkou, ale po dnešním dni ji všechno odradilo. Rodiče má daleko, nejlepší kamarádka se jí před rokem odstěhovala daleko za hranice a její kluk ji opustil a Dita nemá nikoho, komu by se svěřila se svým trápením. Rozhodla se, že život nemá žádný smysl a že se raději bude trápit ještě víc. Po chvilce její pláč ustal a Dita si vzala do ruky nůž udělala nejprve jedno malé říznutí na zápěstí, potom další a potom na druhé ruce. Krev jí pomale stékala po ruce a kapala na podlahu a dívka se znovu rozbrečela. Řekla si: ,,Příště se zabiji, život nemá cenu, když není pro co žít a všechny šance jsou ztraceny. Baletkou se nikdy nestanu na školu mě nevzali, kamarádka se mi odstěhovala, kluk mě nechal a rodiče jsou daleko a já nemám pro co žít.“ Chci zemřít. To byly její poslední slova. Potom omdlela. V záplavě krve ji našla asi o hodinu později její spolubydlící Jana, která Ditu sice neměla moc v lásce, ale zavolala rychle sanitku.
Dita se druhý den probudila v nemocničním pokoji, nic si nepamatovala, nevěděla, co se stalo ani to, jak se ocitla v nemocnici se zavázaným zápěstím na obou rukách. Jen jí bylo jasné, že se chtěla zabít. Najednou se otevřely dveře od pokoje a vešel lékař se sestřičkou. Lékař řekl: ,, Dito co tě to proboha napadlo? Podřezat si žíly v šestnácti letech? Dita jen řekla: Já si na nic nepamatuji. Lékař viděl, že je Dita ještě v šoku a slabá, a proto se jí dál na nic neptal a řekl jí, že i když si myslíme, že není pro co žít, tak je to nesmysl vždy na světě existuje člověk, který nás má rád, i když je třeba daleko. A je hloupost ničit si život takovými předsudky. Potom odešel. Dita usnula a zdálo se jí, jak za ní do nemocnice přišla její spolubydlící Jana, se kterou bydlela na pokoji na internátě. Potom přišly i Ditini rodiče a všichni ji obejmuly, daly pusu a řekly ať jim slíbí, že už nikdy nic takové neudělá. Dita jim to slíbila. Najednou si uvědomila, že to všechno není sen a že je to skutečnost. Měla mžitky před očima a najednou se rozplakala.
Po šesti týdnech v nemocnici si Dita uvědomila jakou udělala velkou chybu a vrátila se bydlet zpátky k rodičům, kam za ní každý týden jezdila Jana. Rodiče Ditu nenechávaly ani na moment o samotě a dávaly jí najevo lásku a důvěru. To teď Dita potřebovala. Po čtyřech měsících od té události si Dita znovu podala přihlášku na baletní školu, kam se dostala a od září tam nastupuje. S Janou jsou nejlepší kamarádky a během těch čtyřech měsíců si dokonce Dita našla kluka. Postupem času si Dita uvědomila jaká by to byla velká nenapravitelná chyba, kdyby se jí tenkrát podařilo zabít a Jana by ji včas nenašla. Přišla by o tolik lásky, tolik času stráveného s Janou a rodiče, kteří jí znovu daly důvěru. Dita je nyní moc šťastná a je ráda, že to dopadlo, tak jak to dopadlo.