Hluboké světlo svíček
A plápolající sen.
Přes nedokonalé stíny víček
- vějířů, co mají spánek dát
- stále vidím den.
A není mi dopřáno na chvíli spát.

Vím - svět nemá tolik štěstí,
By každému dosti dal.
Přes hromadu toho klestí,
Kdo dohlédne ke slunci, k obzoru?
Smutek je král,
A královna padla
- zášť zaklapla závoru.

Mám na špatné konce nadání,
Nechci zrychlit dech
Jak ostatní přikazují,
Vidět prchavou krásu v snech.
Vždyť přináší jen zklamání.

Cítím bezmoc, vidím světlo -
Slyším křik a dýchám déšť.
A jen tu věčnost vnímám letmo...
Kdy přestane to utrpení,
Jak dlouho tohle vydržím?

Až se vzbudím -
a já to vím!
- bude všechno jako dřív:
Hrůza v dým.
Ze smutku kříž.
Ale jak se probudím
Když nedokáži ani spát?
Mě neuvidí nikdo klečet, já se nedokážu vzdát!

Vím - svět nemá tolik štěstí,
By každému dosti dal.
Přes hromadu toho klestí,
Kdo dohlédne ke slunci, k obzoru?
Smutek je král,
A královna padla
- zášť zaklapla závoru.