Já dobře vím jak umí bolet slunce žár
Však kolik mám ještě dní?
A smířím se vůbec s tím?
Slepé cíle přece nikdy, nikdy neuznávám
Přesto se snažím živořit, když tak málo znám!
A když to zkouším, bolí, jak nedýchám...

Dál a dál si namlouvám,
Že čeho chci, se klidně vzdám.
Že už jsem dost silná,
Že důvod přeci mám.
A jak se tak nutně snažím, co dobrého to plodí?
Nic, jen dál to bolí, když nedýchám.

V hlavě dosud slepě mám
-A snad si to jen namlouvám
-tisíce tichých pokojů,
Co prázdnem plní bytí.
A když každé ráno dojdu k oknu
A bez citů počítám,
Kolik stojí žití
Než dodýchám.