Jak bílé mraky nad zemí
Letí racci nad vodou,
Zakázané území
Svět přec dávno nedýchá
Pradávnou svobodou.

Mají svou duši v kruté dáli
A přece také na dlani,
Kdo měl by strach o pevné skály?
Stejně pevní a v ústraní
Racci jsou nebi oddaní.

A navždy budou kroužit světem,
Ať žár perutě zžírá,
Okouzlí svou zemi letem,
Ten tanec nikdy neskončí,
Anděl letu
Anděl ptactva
Anděl proudu
A dech moře...
Nikdy, nikdy neumírá.