Šumění topolů poslouchám noc co noc,
a když je úplněk, Měsíc mi přichází na pomoc.

Píseň obilných klasů slyším každý letní den,
to žluté pole se mění v neskutečný sen.

V tom snu jsem lehkonohá víla,
co po špičkách se prochází
v krásných střevíčkách.

Upletlo je samo Slunce ze svých paprsků
a Měsíc přispěl do vínku stříbrnou halenkou.

Vítr mě obdařil závratnou lehkostí,
oheň svou nebezpečnou tichostí.

A když se v noci plížím do Vašich snů,
odhaliti je mě -pro smrtelníky- nemožné.

Promíchám myšlenky, utvořím příběh a pak,
jako lehkonohá víla se vytratím zpět.
Zpět na žluté pole, zpět do korun topolů..