Chci tě. Chci tě...

Ne, ne tak, jak sis myslela, hloupoučká.

Ty jsi pro mě denní knížka lásky.

Chci se dotýkat tvých něžných rtů,

dívat se na západy slunce s hrnkem kávy

a zapomínat na katastrofy…

Zabalit tvoje nohy do deky,

přitisknout si tě k sobě, usnout v objetí

a společně přivítat náš svítání...

Dávat ti svou lásku —

jen tak, bezvýhradně (nezištně),

aby ses při denním světle i za měsíce

rozkvétala jako překrásný šeřík,

a od úsvitu až do soumraku —

v květech lásky, jako sen,

se otevírala věčnému všemu,

zavalená mojí láskou a zahřátá jím.

Chci, chci, chci, chci se v tobě utopit,

abych do posledního dechu zůstal v tobě,

postavit dům s balkóny, zahradami

a bazénem a žít v něm až do skonání věků.

Dotýkat se tvých tváří, překonávat

spřízněný spěšný vítr, letět sto mil daleko,

křičet „miluji!“ na všechny kilometry, kolem

a na vodní hladině se z tebe znovu těšit.

Jemný vánek kolébá větve a vplétá

sladkost do tvých copů. Roztomile do dálky teče řeka

mezi břízami, kde jdu s tebou a držíme se

za ruce; teplem jsou zahřáté naše večery.

Můj pohled vzlétá k nebesům, k dalekým,

průhledným plachtám, až k samotným snům a větrům.

Dotknu se jich — a v této Mléčné dráze

v tobě se znovu a znovu rozpustím.

Navěky tvůj...