Nenávist se v srdci skutálela a tam se kořalkou zalila,
a tak něco hlasitě řvalo a do temného lesa hnalo.
A tu přiběhla napřed bílá a celá umazaná tak,
hadry se vlekly po zemi a něco si tam mumlala pro sebe.

Za ní Závist teď běží, a nešeptá, ale hvízdá,
a tak hlasitě — všichni okolo ohluchli, setmělo se a mlelo.
A tu zpoza keřů znenadání běží těžká líná věc,
nohy táhne, sotva dýchá a v náručí čerta kolébá.

Kam se podíváš — samá nečistá síla, za nimi všichni v houfu,
dav se potácí s vodou, jakoby s krví, šplouchá okolo,
tak ale to ono křičí, rozkazy dává,
a když nesplníš — v mžiku tě upálím jako toho rysa.

Veverka se tiše naklonila a něco si zašeptala,
otočila se a šup do dutiny a tiše tam sedí.
Jako by neotálela — ze samotného podzemního
království se sám ďábel objevil.

Kolem hřmělo a mlelo, stromy i s kořeny rvalo.
Všechna chátra, co na bál spěchala,
zastavila se a ďáblu se poklonila.

Za ním v patách — Den a Tma — rozmlouvali, mluvili,
přemýšleli a hádali se. Den se ptá:
„Tuhle temnotu za její temnou práci, že lidi nešťastné,
tak boží, do hříchů zapletla až k nepřístojnosti.

Podívej se, co jsi kolem udělala, lidi proti sobě poštvala.
Teď nenávidí sami sebe, na všechno jdou jak ničemové.
Nač jsou jim tyto muky?
Nač šeptáš v dálce, že zlo je v tichu a v temnotě?“

Ale nebyla jsem to já, kdo je všechny udělal nešťastnými!
Podívejte se na mě, co napáchala ta jejich zloba a moc!
Mé ruce, nohy a tělo jsou pokryté hlubokými ranami.
Třese se, bolí a kňučí, ale v tu chvíli se to nehojí.

Sama sebe léčit jsem se odnaučila, veškerou sílu
lidem darovala, ale oni nejsou schopni... jen zlobě oddáni…
Hleď, jací všichni jsou: křik, nadávky a pěsti,
nespokojení se sebou, šílení, chamtiví a pekelní.

Hříchy v nich rostou v mžiku a moje malá duše z toho bolí.
Ale abys věděl — to nejsem já, už v nich nic dobrého není,
v nich jen zloba stoupá, v duši —
nenávist v nich sedí a všechno kolem požírá.“

Den co den je prosím: „Zastavte se alespoň na chvíli…“
Den se na ni podíval, sklonil se a tiše truchlil:
„Odpusť mi, moje sestřičko. Ublížil jsem ti, vinil tě.
Odpusť, prosím. Já jsem všechno hned nepochopil.“
L.S.29.09.2026