, 19. 9. 2026, Povídky
Podobenství o Boží dceři:
Někde mezi světlem a temnotou, tam, kde čas zapomněl na svou vlastní existenci, kde se v zálivech třpytivých západů slunce věčnost prolíná s tichem, seděli vedle sebe dva – Ten, kterého nazývají Velkým Stvořitelem všeho živého a všech národů, Hospodinem, a ten, kterého nazývají mužem.
Muž se obrátil k Bohu:
„Hospodine, prosím Tě, daruj mi štěstí. Jsem už velmi unavený. Pošli mi tu, která bude kráčet životem po mém boku s upřímnou duší a čistým srdcem. Ať její světlo ozáří mou duši, naplní můj život smyslem a nasměruje mou energii správným směrem.“
Bůh pohlédl na muže a tiše řekl:
„Dám ti anděla – tu, která se stane odrazem tvé duše. Svěřím ti to nejdražší, co mám – svou dceru, ženu, nejvzácnější stvoření, kterou svěřuji tvému srdci. Něžnou a zranitelnou, citlivou a okouzlující, křehkou jako sklo. Tu nejlaskavější a nejchápavější, naplněnou světlem a čistotou. Tu, která ti vždy přijde na pomoc, podpoří tě v těžkých chvílích a nikdy tě nezradí.
Chovej se k ní stejně, jako se chováš sám k sobě, ke svému tělu i ke svým nejhlubším přáním. Nikdy jí neubližuj. Nikdy nezlom její duši. Miluj ji tak, jako miluješ vzduch, bez kterého nelze dýchat, a vodu, bez které člověk umírá žízní.
Buď jí vždy oporou, ochráncem a bezpečným přístavem – dokonce i před tebou samotným.
Pamatuj si: jak se budeš chovat k Mé dceři, tak se budu chovat i Já k tobě. Právě skrze ni vstoupí do tvého života láska, hojnost, požehnání a světlo. Jen skrze ni budeš moci naplnit mnohá svá přání.
Nauč ji milovat. Nejprve jí pomoz milovat tebe, potom ji nauč milovat samu sebe a nakonec celý svět.
Jestliže jí však budeš ubližovat, ponižovat ji nebo jí působit bolest, budu ti postupně odnímat vše. Vezmu ti lásku, naději i víru, hojnost a blahobyt, tvůj domov a nakonec i tvé zdraví. Zničím v tobě vše, čemu jsi věřil, a všechno živé ve tvém nitru postupně ztratí svůj smysl. Zůstaneš sám tváří v tvář prázdnotě, kterou sis vytvořil vlastníma rukama.“
Poselství:
Jakmile muž přestane vážit si své ženy, začne ji ponižovat nebo jí svými slovy a činy ubližovat, ničí především sám sebe. Navždy zůstává malým chlapcem a jen prohlubuje prázdnotu vlastní duše.
Tam, kde muž přehlíží city, kde rostou hluche stromy a kde se neúcta k ženě marně dožaduje zázraku lásky, usadí se v domově jen chlad. Je to pouhý odraz stavu duše, který své ženě každý den předáváš.
Hospodin ti posílá tvou ženu jen jednou za celý život. Jestliže ji však nedokážeš ochránit, uchovat a vážit si jí, jednoho dne zůstaneš stát za dveřmi vlastní zarmoucené duše – v naprosté samotě lhostejnosti.
Tam, kde se rodí opravdová láska, rodí se i celý vesmír – život naplněný světlem. Rozpíná svá zářící křídla nad samotným rájem a zahaluje vše kolem do věčné lásky.
L.S.31.07.2026