Někde v tvé hlavě, milý čtenáři,

 

je místo, kam jsem něco ukryl,

 

aniž bys to postřehl.

 

Až jednou narazíš na vzpomínku,

 

ve které bude mnoho figurín

 

bez tváře s jedním okem

 

a nekonečně dlouhý stůl, nelekej se.

 

Všechno má svůj důvod.

 

Na konci toho stolu něco je.

 

Ale pamatuj, až budeš procházet

 

mezi zástupy figurín,

 

příliš si je neprohlížej,

 

aby se ze vzpomínky

 

nestala noční můra.

 

Jestliže uspěješ a vezmeš si

 

onen předmět z konce stolu,

 

nos ho u sebe pokaždé,

 

když budou dny usínat

 

a světla tančit na hladině vody,

 

když zahlédneš padající hvězdu

 

nebo zázraky na světě.

 

Drž ho, i kdyby se měl vesmír rozplynout.

 

Hlídej ho a opatruj.

 

A předávej ho dál.

 

Možná se teď ptáš, milý čtenáři, co to je.

 

Na to ale budeš muset přijít sám.

 

Odpověď čeká na konci

 

nekonečně dlouhého stolu

 

uprostřed zástupů figurín s jedním okem

 

v tvém nitru.