Než vyschnou moje kalamáře,
a uškrtí mě šála,
podložím si židli snářem
aby rovně stála.

Poslední svou jiskrou v oku
zapálím si svíčku,
než mi proudy veletoků,
co mám na krajíčku…

…odnesou přes dveře zavřený
jak mý křídla, tak i moje kořeny.

Na všechny vzletný variace,
na všechny velký slova,
než začnu sama tiše zvracet
výhodně je prodám.

Až projdu zase svojí túru
po okolních soustavách,
napíšu si šlágr v duru
co každej někdy broukává…

…Když má ve dveřích přivřený
svý poslední křídla i kořeny.

Ten šlágr věnuju i tobě
abys při svým křepčení,
při tancování na mým hrobě
měl i něco ke čtení.