V chuchvalcích mlhy v rozích kanceláře

pavouci tančí rozněžněle tichý waltz,

zrcadlo uchovává obraz odrazu tvé tváře

a zašpiněná okna slepě zhlíží

na otevřenou stránku kalendáře

s poznámkou o smluvené schůzce, 

na kterou nikdo nepřišel.

 

Potichu mlčí ticho do ticha, 

mlčí v tříčtvrtečním taktu růže,

jež v osamělé váze tiše usychá

a okvětními lístky zdobí povrch stolu,

v tom tichu, které nedýchá, 

když prázdná židle marně předstírá, 

že pouze na chvíli jsi odešla. 

 

Zamčené dveře čísi kroky míjí,

zpomalí, chtějí zaslechnout tvůj smích,

slyší však jen zvuk hodin, které neodbíjí

v neslyšné vzpomínce tebe, 

a hlučné písně vran, jež za okny dál žijí, 

jako by svět šel přese všechno dál

a jako by ráno znovu vyšlo slunce.