, 17. 1. 2026, Povídky
Ředitel české filiálky větší nadnárodní firmy seděl ve své kanceláři, dobře vybavené a o něco větší než byly kanceláře jeho podřízených. Měl otevřený služební počítač a v něm si celkem spokojeně prohlížel finanční výkazy
fungování zdejší pobočky firmy za uplynulý rok, který se v tu předvánoční dobu blížil kb závěru. Čísla to opravdu nebyla vůbec špatná, celý rok šel zisk nahoru. Ředitel z toho měl pochopitelně radost.
Znamenalo to také prémie minimálně pro vedení, on jako vedoucí celého podniku se mohl těšit na slušné peníze k běžné výplatě navíc, ostatně už jeho běžný plat nebyl zrovna malý.
Do toho se občas nahodile podíval na některou z kamer, které nepřetržitě sledovaly dění na různých místech pracoviště, i z nich bylo vidět, že řadoví zaměstnanci pracují také pilně.
Měl na jednotlivých úsecích své lidi, kteří na dělníky neustále dohlíželi a předávali mu pravidelně informace, jak kdo na kterém úseku dodržuje pracovní morálku.
I v tomto ohledu byl naprosto spokojený. Závod měl neustále slušný přísun zakázek a muselo se jet na tři směny, aby bylo vůbec možné všechny stihnout. Během konjunktury se pobočce
skvěle dařilo. Pobočka generovala už pátým rokem slušný zisk a pochvalné reakce přicházely i od vlastníků firmy, byla to rodiná společnost vlastněná severoevropany, ústředí měla firma
v pěkném městečku na Jutském Poloostrově v Dánsku, nebyl to tedy ani korporát vedený postkomunistickými kapitalisty z regionu, kde mnoha podnikatelům podnikatelská etika nic moc neříkala.
Společnost měla pobočky na třech kontinentech a vyznačovala se i tím, že podle instrukcí od majitelů ani nevyužívala práci agenturních brigádníků. Nyní dokonce z ústředí v Dánsku přišlo
svolení ke zvyšování mezd.
To ředitele vlastně také potěšilo, protože zvýšení mzdy se týkalo také celého vedení filiálky, která byla ostatně hned vedle té ve Vietnamu považována za druhou nejefektivnější, o to se ostatně
starali i mistři přímo ve výrobních úsecích. Flákat se nebylo úplně možné, většina zaměstnanců s tím však byla smířena. Přece jen, jakž takž snesitelné peníze se v té fabrice vydělat dali, i tak
přišla majitelům cena práce v tomto regionu příjemně nízká. Mzdy se měli zvyšovat od začátku následujícího roku, teď se pro změnu blížili vánoce a tak byla vydána instrukce k vyplacení
vánočních prémií. I pro řadové pracovníky ve výrobě. Ředitel se opět ponořil do finančních výkazů, už mu bylo jasné že si bude moct dát k letošním vánocům velmi slušné peníze navíc,
ostatně byl přesvědčen, že dobré výsledky jsou především jeho zásluhou, pak ještě přece jen dalších kolegů z vedení. Na vánoce se těšil taky, protože s těmito svátky se pojila také celozávodní
dovolená, filiálka měla mezi svátky vždy dvoutýdenní přestávku. Ředitel už plánoval příjemnou dovolenou u tropického moře. Vezme tam s sebou i svou novou mladou milenku, což ovšem
také nebude problém, protože se před nedávnem úspěšně rozvedl a díky pomoci kamaráda právníka, s kterým kdysi studoval gymnázium, se rozvedl tak, že nemusel své bývalé manželce
ani nic platit nebo se vzdát části svého majetku. Byl tedy v celkem pozitivním rozpoložení. Volno na vánoce, dovolená s milenkou a víc peněz. Co víc si mohl přát.
Rozhodl se že si prostuduje hlášení mistrů z jednotlivých úseků továrny, ať se potěší jak dobré pracanty vlastně má a kdo z nich by si nejvíc zasloužil prémie a zvýšený plat. A tak studoval
jednotlivé zprávy, statistiky a hodnocení pracovníků. Těch kteří dobře dělali nebylo vůbec málo a i tak někteří dělali ještě víc. Pomalu si vybíral ty, kteří dostanou přidáno o něco víc než
jakou základní cifru určilo severské vedení pro všechny, tato firma byla dokonce tak férová, že nejlepší pracovníci měli dostat přidáno ještě víc. Samozřejmě se jim doporučí, aby o tom
s nikým raději nemluvili a nevychloubali se. Někteří již prošli sítem hodnocení výkonosti a během dalšího zkoumání ředitel narazil na dalšího chlápka, o kterém se vědělo, že pracuje velmi dobře.
Podle všech hlášení a záznamů to byl téměř úderník, navíc s dokonalou docházkou a ochotný dělat i navíc a ani přesčasů se neštítil. Zatelefonoval pro jistotu ještě oboum mistrům z jeho úseku
a ti mu jeho skvělou pracovní morálku jednoznačně potvrdili. Sdělil jim tedy svůj záměr na zvýšení dělníkova platu a oba mistři souhlasili se slovy jó, ten je vážně dobrej, já bych mu přidal taky.
Mistr který měl ten den směnu během které na šťastného dělníka dohlížel, mu také tento ředitelův záměr oznámil. Dělníkovi to udělalo ohromnou radost, dokonce ani před koncem své směny
samou radostí nešel ani na poslední přestávku. V duchu si jistě říkal, že poctivá práce štěstí a úspěch přináší. S radostí a hrdostí pak večer tuto věc oznámil svojí matce,
tam měla již blízko do starobního důchodu.
Po ránu, vlastně se už blížilo dopoledne, ředitel filiálky opět přišel do své krásné kanceláře. Nejdřív si na internetu prohlížel nabídky pobytů u moře, od Kanárských Ostrovů dále na jih,
těch exotičtějších a zároveň exluzivnějších. Hodnotil podrobně jednotlivé nabídky, už měl i některé vytipované, jeho milence se budou jistě také líbit. Ceny pobytů byly pro takové jako on
celkem přijatelné, v Evropě byla beztak tou dobou u moře zima a ani nechtěl jet k moři někam, kde se v létě vyskytují o něco obyčejnější lidé. Najednou mu však začal zvonit telefon.
Číslo volajícího mu nebylo známé, myslel si že snad volá nějaký případný zákazník a proto nijak neotálel s přijetím hovoru. Představil se do telefonu v domění, že bude domlouvat nějaký
nový kontrakt. Na druhé straně linky se však ozval hlas již starší ženy. Á dobrý den pane řediteli, tady Kubcová Zdena, to jsem ráda že jsem se vám dovolala, víte můj syn Jarda Kubec
pracuje u vás v továrně. Ředitel byl poněkud udivený, hovor však nezrušil. Rozpačitě se zeptal, co si paní přeje. Paní Kubcová pokračovala: víte, proč vlastně volám, já volám kvůli synovi.
Ano, chápu ale o co jde? Ředitel stále netušil proč matka vzorného pracovníka telefonuje právě jemu, v případě že je někdo ze zaměstnanců nemocný, telefonuje se obyčejně mistrovi
nebo na personální oddělení. Z telefonu se začal opět valit ženský hlas. No můj syn Jarda Kubec se mi včera večer, když přišel z práce, doma pochlubil že jste mu prý zvedli plat.
Je to tak, že ano? Ředitel si myslel že i maminka chce poděkovat za zvýšení synova platu a tak trochu strojeně odpověděl. Ano je to pravda, s vaším synem jsme u nás ve firmě
velice spokojeni. No jo, pane řediteli, opáčila dělníkova maminka, já si myslím že ty peníze byste mu tolik přidávat neměli. To ředitele velmi udivilo, takovou výhradu ohledně
mezd ještě nikdy od nikoho neslyšel.
Paní Kubcová pokračovala s vysvětlováním tohoto zvláštního postoje. Víte pane, já už sem starší, za půl roku už půjdu do důchodu, kromě Jardy doma nikoho nemám, manžel od nás
zmizel už když mu bylo sedm let, mám už splacený byt co nám před lety prodala radnice a nechci na to být sama. Stále se divící ředitel opáčil: no vždyť máte přece syna paní.
Maminka se však nedala. Pane řediteli, my ten byt máme a když bude můj syn brát víc peněz, tak se ode mě odstěhuje, už o tom mluví delší dobu. A navíc by pořád někam chtěl
jezdit do ciziny, co kdyby se mu něco stalo? A taky by mohl začít chodit do různých barů, doufám že snad ne rovnou do bordelů. Ředitel se nestačil divit, ani se nepokusil
něčím opáčit. A tak mohla paní dál pokračovat. Víte, už jsem starší a mám i něco naspořeno a syna jsem učila žít skromě. Nechci aby mi nějak zvlčel a ještě se do něčeho namočil.
A ty peníze co má teď mu stačí, odnaučila sem ho kouřit a do hospody chodí jenom výjmečně. Kdyby měl moc peněz, to by určitě nedopadlo dobře.
Ředitel se už potichu smál, začal se tímto hovorem docela bavit. A paní hovořila dál. A až budu stará, nechci na to být na všechno sama, kdo se o mě postará, že ano. Já si zkrátka
myslím, že kdyby měl víc peněz, tak to nedopadne dobře. Prosím vás pane, nic mu nepřidávejte, on už to určitě pochopí, moc vás prosím. Řediteli dalo dost práce aby nevyprskl
v hlasitý smích. Nakonec se ovládl a do telefonu paní Kubcovou ujistil, že tedy pan syn přidáno nedostane. Spolehněte se paní a přeji vám krásný den. Paní uklidněným tónem
poděkovala, jste moc hodný, já jsem věděla že takový člověk na správném místě jako vy dokáže pochopit stárnoucí ženskou, co má obavy o budoucnost svého dítěte, mockrát vám ještě znovu děkuji, nashledanou. Poté hovor skončil a ředitel se dál smál, už trošku lišáckým stylem. Každopádně vzkázal do účtárny, že zaměstnanec
Jaroslav Kubec nakonec přidáno nedostane a zavolal mistrovi daného úseku ať to vzornému pracovníkovi oznámí. Ten si Jardu zavolal a povídá mu trochu pobaveně: říkal sem ti
přece ať se těma penězma navíc nikde nechlubíš. Jo a pozdravuje tě máma. Vzorný dělník Jarda Kubec jen pokrčil rameny se slovy no jo, moje máma a dál pokračoval v pilné práci.