Stále sil mi ubývá
Na dno lze už dohlédnout
Ale něco milého
nutí mě opět hlavu pozvednout
Pokladem nejvzácnějším ze Země,
jako malá lesní víla,
mnohé darem obšťastnila
A já nemohu se rozhodnout
Rozum se stářím varuje mě,
že mohlo by se stát,
z bláta skočit do louže,
nebo z deště pod okap