, 24. 11. 2025, Povídky
Ráno byl v pavučině snů
hrozně smutný příběh.
Seděl jsem na posteli
a nemohl od něj odtrhnout oči.
Nakonec jsem ho spláchl do záchodu,
ale druhý den byl opět na stejném místě,
ve stříbrných vláknech.
Ptal jsem se přátel, jestli ho někdo nechce,
ale každý odmítl.
Možná za to může podzim nebo filmy,
které sleduji před spaním.
Sám už ani nevím.
Ať je to, jak chce,
začal jsem je ukládat v prázdném koutě
ve skříni.
Jednou jsi je tam objevila
a pak je vyházela.
Říkal jsem ti, že to nemá cenu,
stejně se ty sny zase vynoří z hlubin
podvědomí.
Ale pravda je taková,
že od toho dne, co jsi tady,
zůstává pavučina prázdná.
Hlubina podvědomí není už tak bezedná
a všechny bytosti jsou celkem přátelské.