Život mě rány vrací
Občas i ze mě zvrací
Z ran, které já jsem rozdával
a s city si krutě pohrával
Z mysli bych mnoho nejraději vymazal
Za trápení a že jsem jenom bral
Sám kacíř i inkvizitor, kazatel,
na hranici spálit sebe na popel
měl bych i v žaláři nejtemnějším
zhynout, za to, že dál hřeším
Té vášni, poddávám se znovu, zas,
i když mi už dávno zšedl řídký vlas
Všeho vzdávám se a padám do hlubin
Temné podsvětí mě čeká, plné vin
Duši na kousky si trhám,
úctou k sobě mrhám
I když nebude mě chtít,
i když s ní jiný bude spát a bdít,
klečet jí budu u nohou,
milovat ji jedinou
Je nádherný ptáček,
sýkorka, či modráček
a svoji volnost miluje
Snad nade mnou se slituje