Víš, že máš ve svých očích

co rozpínají se přede mnou

jako sám prostor

počátek všeho?

 

Opravdu, škoda že nevidíš jak

memento velkého třesku

něžně prosakuje

skrze tvé duhovky

Pod víčky se chvějí

slzy všeho zaniklého

A to hnědé tygrování po stranách –

tam se asi formují

první mlhoviny,

aby daly vzniknout hvězdám

jež ve tvém bělmu tančí

věčný valčík kolem

černých děr

tvých zornic

 

Těch dvou, co tak rády

ohýbají čas

směrem do nekonečna