PRSTOKLAD

(modré pampelišky)

 

tehdy

už tak dávno

hřálo nás

naše první jaro

 

jakoby teď na nás 

já díval se z výšky

znovu vidím tě říkat

jak jsem bláhový

vždyť přece každý ví

že ne žluté

ale modré jsou

ty mé žluté pampelišky

 

ty laškovně chěla jsi se přít

a já - začal žít...

 

od té doby uplynul už nějaký čas

moc se ale nezměnilo

čas marně snažil se

ubrat ti něco ze tvých krás

 

a já dál volám tvoje jméno...

 

zase mám tě ve svém klínu

schoulenou

láskou vonící

ležíš na boku

pokrčená v kolenou

 

zmizel ranní chlad

 

a já cítím

jak se usmíváš

a čekáš na můj prstoklad...

 

jsi mou jedinou

mou ženou

krásnou a tajemnou

hebkou a voňavou

 

já začínám hrát...

 

pomalu vlhne tvůj klín

rozvírá se

a ukapává do peřin

s bílým peřím

 

a já - věřím...

 

pomalu klesám z výšky

dnes možná ti uvěřím

že přece jen

 

modře kvetou pampelišky

 

 

otvírám oči

nikde nic

 

jen dým

z našich minulých let

valí se údolím