Báseň se rodí z lůna života,
když múzy mi nejsou dostupné
O ženách, v kterých se vyznat nedá
O mužích, co zas průhlední jsou jako sklo
Přemýšlím, jak chytit verš
a větu k upřímnému sdělení,
ve větru falešných her kolem nás,
co nadané jsou vydržet do skonání světa
Tak lidí raději na pravdu se neptám
Méně lží a výmyslů tak světlo zří
Milosrdných, nevinných,
pravdivých i zlých
V půlce věty jsem se zastavil
Já nesmělý a bez léčby