Když ztěžkneš krásou věcí dávno zbytných -

spanilé stronzo vprostřed nádraží,

odchází lásky tvarů mrakocitných.

Nevina vinou snáz se vydraží.

 

Vydechneš mělce, slávka v Rudém moři,

medúza v písku, sličně vyhnilá.

Přinášíš oběť krve králi Tchoři,

jíž touha tvá už pohár vypila.

 

Nad řekou táhne stovka ropných koní.

Strom v křeči křičí, dál už nechce tlít.

Oblaka nahou potravou se honí.

Kéž k lásce zbytné zachováš si cit!