Kde píšťaly se dotýkám

dech, tichem ostřený

zhudebněn nicem do nikam

Popírán  ?  Ne  !  Už popřený

 

dech zadýchnutý suknem not

bourcovým hebkem uzpívaný

nadouvá rukáv, klot je klot

tam popírač, tu popíraný

 

jde z ovčích střívek, vzácných dřev

ozvučné desky chvění, kmit

zašpejlím ten zvuk do těch střev

průzračně tichý akvavit

 

line se, nedbá ucpávek

kde píšťaly se dotýkám

jak hluk z venkovských zastávek

od nikud tichnu do nikam   .   .   .