Vždy když jsem v depresi, přemýšlím nad tím, jestli opravdu všechno to neštěstí které provází můj život je nutné. Jestli jsem si ho způsobila sama, nebo mi ho prostě někdo předepsal?
Někdo kdo může řídit osudy, řekne si, tak téhle napíšu tohle a tohle, a tamtomu nadělím něco hezčího, a uvidím jak se s tím poperou.
Nebo jestli opravdu každý náš krok řídí náš osud. Jestli se něco změní pokud půjdeme doprava nebo doleva. V pravo můžeme potkat celoživotní lásku, a v levo nás může přejet nešťastnou náhodou auto které nás v té temné uličce nevidělo.
Přiznejte se, kolik z Vás si kdy řeklo " Proč zrovna já, pro ne ten a ten?"
Zasloužíme si ten svůj smutek? Opravdu kola spravedlnosti melou pomalu ale jistě?
Nebo jsou prostě jen ti "šťastní" a ty "nešťastní".
Já si myslím že je vše předem předurčeno. Že to my nerozhodujeme jestli půjdeme doprava nebo doleva, jestli odpovíme ano nebo ne když nás někdo pozve na večeři, rozhodneme se vždy tak jak máme. Někdy nás to dovede ke zkáze a někdy k radosti.
Ale o tom přeci život je, ne?
Můžeme se rozhodnout, ale nikdy nevíme kam dojdeme.
Život je risk, a záleží jestli my budeme ti kdo vyhrají, nebo ti kdo prohrají.
Ale jednu jistotu máme...
Jednou prohrajeme...navždy.