Vymyslel jsem si stvoření

 

bez jednoho oka,

 

mělo křídla, bylo vysoké a hubené.

 

Vlastně se mi dost podobalo.

 

Jednou mi tohle stvoření uteklo z hlavy

 

a ty ses smála,

 

že teď straší někde v lesích,

 

zatímco si tu sedíme a pijeme čaj.

 

Pak tě záchvat smíchu přešel

 

a začalas to brát vážně.

 

Slíbilas mi, že mi pomůžeš s hledáním.

 

Ale kam by taková bytost šla?

 

Co by dělala?

 

Jestli je mi podobná,

 

uvažoval jsem nahlas,

 

tak nejraději nedělá nic,

 

sedí a kouká někam do prázdna

 

nebo někde káže.

 

Našli jsme ji na chrliči katedrály,

 

jak sleduje chodce pod sebou.

 

A já konečně pochopil,

 

že už nechce být jenom mojí představou.

 

Jdi, dávám ti svobodu,

 

zavolal jsem,

 

žij v hlavách jiných lidí.