Počítám, že plaménky v Tvých očích uhasnou
vždyť táhnu Tě s sebou nocí nejasnou
když chceš zvědět mé tajemství - rád Ti je svěřím
tak pospěš, holčičko, vstříc k mým dveřím...

Víš, že místo psa hrůzný přízrak na řetěze živím
a že jsem býval před pár lety živým!?

Pssst, chytni druhý dech a nekřič, dítě
pod stromy v děrách naslouchají mrtví - sní Tě!

Okenní rámy bez skel plní netopýří blána
co nepropustí světlo - tam nedočkáš se rána.

Ach, však nejkrásněji spí se na posteli
kde myši hřejí Tě pod svými těly.

Nuž pojď a neboj se - už vidíš hřeben vrat?
Tam hlídá sídlo mé silný lidský hnát.

Dost zvědavá jsi, doufám, čím Tě asi pohostím:
Nezakrývám před Tebou svůj vřelý vztah ke kostím.

Na Tvých suchých rtech čtu žízeň - nač ten hrozný řev?
Cožpak nechutná Ti teplá čerstvá krev?

Má láska k Tobě skrývá řadu temných sil
tak se na mě nezlob, jestli jsem Tě vyděsil!