proplouvá mnou štěstí,

bez pocitu radosti.

 

člověk - prázdná nádoba,

suchá schránka, bez života

 

vytrácí se slova,

bolí to.

psaní mě ničí,

dóza bezedná.

 

mlčím.

 

každý pohled do stránek, otevírá nekonečnou propast zoufalství,

ubijí moji falešnou naději pro svět.

cítím se být ovládán osudem,

vyvolen k psaní,

nejhorším prokletím…