Co dělat, co počít si,
když jsi sám?
Když všichni myslí si,
že jsi nula, nejsi nic.

Svět už je takový,
rovný ni spravedlivý není,
někdo musí být nic,
by jiní mohli něco býti.

Ale co tedy dělat?
Přijmout nuly úděl?
Tiše stranou stát?

Zbývá ti samota pouhá
a stesk, bolest a touha.
Každá chvíle je dlouhá
a sama duše se rouhá.

Kdo žít by takhle chtěl?
Vyhlídky na lásku žádné,
tělo, mysl i duše chřadne.
Kdo by tohle záviděl..

Jen jednou zažít ten pocit,
že pro někoho tu jsem,
že někdo mě miluje,
že pro někoho něčím jsem.

Jen pro tenhle pocit chci žít.
Jen díky víře v to, že jednou přijde
přežívám dlouhé smutné chvíle
Bez toho pocitu nechci zemřít.
Musím tu být až jednou přijde
ta moje krátká šťastná chvíle.

Možná jsem naivní, asi jsem bláhový
svět přece obvykle nebývá růžový.