Zima toho roku krutá,

Leden hoden svého jména,

mráz do morku kostí kutá,

postavena je již scéna.

  

Prach do očí sněžný,

žene vítr ze Severu,

dotyk rukou něžný,

aspirantů na nevěru.

 

V poli stojí maringotka,

zatím drží je to div,

na stole tam zbyla vodka,

vybavení exklusiv.

 

Pohovka je vymražená,

nefunguje topení,

lahev vodky vytažená,

zima byla, a není.

 

Dali si po decce vodky,

oddali se potom dlouze,

uvnitř zmrzlé maringotky,

co vytopí touha pouze.

 

Horká jako letní den,

a nakonec závěrem,

maringotkou, prostorem,

toužebně tam sténá jen,

Touha .. tou .. ouhááá.