Patří jinému,

a, i když ne po jménu,

vědí to i ptáci ve větvích

Divoká, v jarních letech svých

Všady byl slyšet její smích

Nyní tiše šeptá

O milování, o lásce

Co doma? Raději se neptá

Včerejšek se mnou dohání

Jméno „Miláček“ marně prozvání

Jízdu novou užívá

Výčitky nikdy nemívá

Ani obavy veliké,

že pokuty budou vysoké

Já na hlavě si sedím

a celý svět se mi točí s ní

Z ní

Ta holka bude poslední

Bouchám šampaňské

a připíjím tu na ženské

S plným skvostem sklářů

  koukám do diářů

Nudu zkracuji si dlouhou chvílí

a tušení ve vzduchu cítit je

Jiná už, chlapče, nepřijde