My tak jsme krutí k ní,
ona nám to však oplácí,
krásnou rozkoší,
po níž nám srdce poskočí.

My však nedbáme toho,
krutí jsme jak bez srdce,
příroda trpělivost s námi má,
má nás ráda jak vlastního syna.

Však jednou už to nesnese,
a celé lidstvo to odnese,
jen hrozím se,
kdy ta doba nastane,
stále doufám,že se lidé umoudří,
že nestanou se bezmocní.