Na čtyřicáté ulici

píseň nosiče vody

žvýkací tabák za lící

voda, co myla schody

teď do pater si troufá

spoutaná stoupá, stoupá

 

kdo rozváže jí uzel

ten už se nenapije

suchem se vítr vzpouzel

a teď tu mízu sije

 

maminky mladé bez hlesu

úpisují svým mužům slast

a je to kořist nebo dar  ? 

stejnokroj poklopců se střídá

a ohledává sladký svár

někde jen kůrka, jinde střída

tam zase hnízdo, možná past

 

však čihař touhy, ten se neplete

na calle quarenta

až do zemdlení dává repete

krev, temná magenta

pění se, hrká v koutech

hle, koho vedou v poutech

 

ten sešvihaný švihák

ten, co se z poutka vyhák

s ním ustřižené vlasy

co v čepci schovala si

 

od A až po poslední Zet

v ulici číslo čtyřicet

dav chystá se je soudit v peří

však náhle, než bys hles

malinkou Mercedes

maminka volá z důlku dveří

v tom čase, čase před večeří

Mercedito, Mercedito  ! 

 

děvčátko spíná ručky, běží

kol chodidel tma čeří

doběhne  ? Je mi líto

Mercedes, Mercedito   !