Zas z hlavy vypadli mi

kondoři stěhovavých rán

hranostajové loňské zimy

albinotická křídla vran

 

zřím sebe, vyčerpaný aviatik

pád poltí ráhno lodice

padá koš z hlavy karyatid

meč dopouští se přeslicel

 

a taví pláčem slze oko

pro hrdlo Anny Boleynové   .   .   .