Volám jméno tvý

 do větru touhy mý,

co rozfoukal plamínek

a dal žár

do vyhaslých kamínek

Tam, kde srdce se nachází

 Ráno hladovému chystá večeři

Vzácné menu z představ uvaří

Z vůní vzpomínek

a zašlých časů,

kdy ještě chodil do plínek

a pil z máminých prsů,

z plných úst,

aby mohl růst

Tak sladce chutnala máma

Dnes, doživší se rána,

stár,

by se mládí vzdal,

aby jinou ochutnal

„Ji“

Ve vlaku i v tramvaji,

všude a navzájem

Co lidi ? Nezájem !

A i oči, s nadějí,

věří,

že se najedí

A srdce,

kterého jí patří tep,

že nebude to románek,

prázdný obal, bez stránek

Neb, že nebude v něm trhán list,

aby se ten příběh

dlouho nechal číst

I z nabídky, co život daruje,

ten kouzelník,

který s námi čaruje

Tak já, kacíř i inkvizitor,

na hranici spálil vzdor

a poddal se té vášni znovu

 

Lásce, co vybuchla mi v novu