, 26. 2. 2024, Ostatní
Šla se mnou
Jen tak
Snad vábená
Měla ústa hladová,
jako ryba,
co rybáři háček políbila
Najednou,
už nebyl to jen sen
a v tu chvíli užasnou,
jak noc se proměnila v den
Po slavnosti, pak,
třešínku chtějí ochutnat
Ve vypůjčeném bytě,
pomalu i hbitě,
porušovat řád
V tu chvíli. Ta musí za to stát
Vášní zmáčení na vrcholu stojí,
věříc, že nic je nerozdvojí
A i když hrozí tvrdý pád,
chtějí se teď a napořád
Tak dále moknou bez deštníku
a nenávidí realitu
S nepřízní osudu zápasí
Však nepřejí si, ať se vyčasí