Portréty

 

 

Přežila několik svých dětí.

Pod zády nejméně pět polštářů,

četla ráda a bez brýlí.

Měla vždycky dost světla.

Ztvrdlými dásněmi

hnětla sousta

nalámaná do bílé kávy,

než jí nečekaně narostlo

pár třetích zubů.

 

Vidím ji shrbenou nad novinami,

jak louská vše po poslední řádek.

Věděla, co se kde šustlo,

přestože roky nevyšla ze seknice.

V památníku z dívčích let

stojí pod mým jménem

roztřesenou rukou:

Boj se Boha, styď se lidí.

Nehřeš více, Bůh tě vidí.