, 2. 1. 2024, Básně
...
už tisíce je ti let
a přece dnes první den
tak tiché soukolí
v duši a srdci
první podlaží a došel dech
přece to nevzdáváš a stoupáš ke slunci
za zády stín, co se tě nepustí
poslední dopis a schránka na konci ulice
pohltila slova i nostalgii
kde je můj průvodce?
můj stín co zná mě nejlépe
až nebude...
vše se zrychluje jak ...
poslední expres do stanice čas
kde není kdo by nastoupil
jen ty...
zastávka Druhý břeh