Sedím u stolu

A vzpomínám na časy

Kdy si lidé vážili svých dnů

 

Zdá se mi

A je to mocné

 

Chodívám bos 

Procházím okolím

A rozhlížím se

 

Vidím skupinu přátel

Připadá mi to prosté

Prožívají spolu své momenty

 

Nejsou v tom složitém světě sami

A jsou tam jeden pro druhého 

Mohou se cítit svobodně

Nevnímají svět

Tančí v souhře 

V touze usnadnit si světa vjem 

 

Ulehnu v polospánku

Nadále vzpomínám na časy

Kdy si lidé vážili dnů

Dnů všech 

Ne jen těch svých

 

Přál bych si se vrátit do těch časů

Kdy jsme mysleli na ostatní daleko více než-li dnes

Připadá mi, že lidem přestává záležet na citech druhých