v krajině
vonící jinotaji
tma vypadá jak kůň vraný
a dech se zvolna tají

temný rachotivý stín
jak dlouhá černá ruka Země
pomalu zakrývá
měsíční křídově bílou tvář

mračna
ty natrhané cáry z nenávratna
létají po větru
jak roztrhaní papíroví draci

stříbrná studna
se zalyká
a ve smyšlených nočních krajinách
znějí honosné fanfáry ticha

zahrada jen němě štká
a černá díra
sype černé saze
do tmy tekoucího potoka

občas problesknou hvězdy
a písek
trpělivě nasbíraný na vesmírných cestách
teď mrazivě chrastí v přesýpacích hodinách