Když končí den, ve vzdálených zahradách vše utichá
jen psi nehnutě naslouchají
slídivým krokům dravců za plotem
a pak, když už uléhají k spánku
bezhlesně opouštím tmavé kontury domů.

Míjím noční áleje ve zdánlivém klidu,
jen vydrásaná hlína za mými stopami
svědčí o přítomnosti pařátů v tomto nehostinném kraji,
kde černé větve mávají proti ocelové obloze
své sbohem spícímu městu.

Jako osudný symbol mířím k lesům
obývaným půlnočním úpěním -
tam číhá záhuba ve vysoké trávě
a udílí konečnou lekci zbloudilým -
tuto noc opustí svou skrýš.

S tváří skrytou v temné bláně
z milosti k nevinným nočním zpozdilcům
spěchám vyštvat z nor přízraky zhouby
za pomoci všech, jejichž hlasy
teď v naději pronášejí moje jméno.

Mizící rozsochy suchých kmenů zvěstují smrt
odpočívající na této bezměsíčné cestě
v podobě úkladných lysých můr -
tudy nikdy nebloudí hvězdy za vesmírné pouti ...
a přece planou v dálce mezi stromy !!

Toť svíce strážící svůj znetvořený poklad
avšak měsíc ani ony neosvětlí raději můj stín...
hasnou;
vichřice zápasí se šlahouny hladového močálu
zatímco se za mnou zvedá bouře.

Zde, v prastarém kameni, je vytesána nenávist
jako nezapomenutý, nesmazaný zločin
v písmu tu dští černý oheň očí nemilovaných
proti vám, co máte strach za kulisou svého kultu
Nebudete již více kryti svojí nedotknutelností.

Programován svou přísahou
vyvolávám stíny v půlnoční kápi
z šarlatových komor odlehlého hřbitova
abych znesvětil spánek beztrestných
a smazal jejich klid na tomto světě.

Jsem pověřencem a vykonavatelem
spravedlivé pomsty za hranicemi vašeho rozumu
Zhasněte světla všech svých nadějí...
a i když se budete bránit cestou své síly a moci
připravte své duše na bolestný soud.

Duté výkřiky, prstence dýmu a krvavý žár dechu
pod tabulemi mramoru povstávají k pomstě
v mých gestech, z klidu sarkofágů -
smích Krále běsů, když zdvihám Kříž Zla,
za vrcholného rituálu se tříští brány krypt...

A z náhle odkrytých loží pod patami křížů
je vyvěrající prach bičován kusadly bez očí,
krvavá zář se rozstřikuje po širokých lebkách
podzemních dravců, ticho je smeteno řevem -
na cestě z hrobů je vítá katastrofická smršť.

Při naší pouti nazpět k vašim domovům
se černé mraky snáší tam, kde v hrůzách končí vaše sny -
budíte se vlastním křikem a váš život vpíjí zem.
Navždy se budete bát usnout, neboť pak
očekávejte apokalypsu před svítáním.