skřivan vznešeně stoupá k nebi

však nevydá ze sebe ani hlásku

jeho družka nevšímala si jeho smutku

skřivan volá ji a prosí

a doufá

vždyť nosíval ji často tolik

zlatých klásků

doufá však zbytečně

a pak volným pádem padá k zemi

družka jeho nejdřív pláče

proč jen chytit ho nechtělo se mi?

však brzy už vesele si skáče

jiný skřivan

mladý a silný

vznešeně stoupá k nebi